INFO KONTAKT PŘEHLED VÝSTAV AKTUÁLNÍ VÝSTAVA AKTUÁLNÍ NABÍDKA KNIHY UMĚLCI GALERIE LITERA

Přehled výstav galerie Navrátil 2006

201820172016201520142013201220112010200820072005200420032002200120001999

Norbert Brunner (Vídeň) / Ivan Komárek (Praha)

14. 12. 2005 - 20. 1. 2006

 


Tato výstava je poslední z cyklu Vídeň-Praha, cyklu, který chtěl vedle spíše u nás více známých českých umělců, představit u nás spíše méně známé rakouské umělce. Zdůrazňuji to „u nás“. Tedy v Čechách.
Příští rok padesátiletý Ivan Komárek patří ke kmenovým výtvarníkům kolem Míly Navrátila. První výstavu v Liteře měl již v roce 1992, tedy 10 let po ukončení studia na AVU v Praze, v ateliéru profesora Smetany. Poté následovaly ještě tři samostatné výstavy tamtéž, poslední v roce 2000. V těchto prostorách jsme ho mohli vidět pouze na společné výstavě z předloňského roku „Současný akvarel“. Dnes zde máme možnost vidět 6 jeho velkých prací z let 2002-2004, z cyklu tzv. „černé série II“. Černé proto, že obrazy jsou malovány akrylem na černé střešní lepence IPA. Šířkou lepenkového pasu jsou tedy dány i rozměry obrazů, 5krát rozměr 100x140cm a jednou 100x136cm. Obrazy mají pražskou premiéru, vlastně i českou, neboť pouze tři byly v loňském roce vystaveny v Ostravě na společné výstavě s Karlem Pauzrem.
Asi mnohé z vás jeho zde vystavené obrazy překvapí, některé třeba i zklamou. Zvláště když přišli na Komárka-figuralistu, malíře, který vždy po svém, bez pozlátek a falše, ale bravurně zobrazuje smyslnost, rozkoš, sexualitu, emoce, svou představu o světě prostřednictvím těla muže a ženy. Upřímně, čistě, s nadhledem a často s humorem. Kdo jste přišli na Komárka-malíře, dostanete vše, po čem toužíte. Komárek vždy bude originál s velkým O, osamělý běžec. Tento velký ctitel pěstního šermu nikdy nepatřil k žádné výtvarné skupině ani partě a své výtvarné vzory hledal vždy spíše v Čechách- Čapek, Zrzavý, Kubín a především pak Kubišta. Ovlivnil ho jak neoklasicismus dvacátých let 20. století, tak hlavně manýrismus z doby panování císaře Rudolfa. Mistři jako van Haarlenn, van Aachen, van Bolten, Spranger a další.Vystavené obrazy tedy nejsou figurativní, ale pořád zůstávají komárkovsky snové, se silným erotickým nábojem a podtextem. Skryté sexuální významy jsou potlačeny do pozadí, nejsou tak okázalé, ale každý si je tam může najít. Líbí se mi věta Petra Volfa, že všudypřítomný erotismus prostupuje Komárkovými obrazy jako rozžhavený drát. U nahé figury byl výklad celkem jednoznačný, teď se musíme více namáhat, dát více prostor fantazii. Komárek své obrazy pojmenoval „Ornamenty“. Přiřazený podnázev je pouze pomocný, jakýmsi návodem, první orientační značkou. Takže vidíme „rotační nůž“, „rohlíkoid“, „křížení, nebo výhonky“, „bio“, „kazety“, „tvar v prostoru“. Ivan své věci zde na výstavě nepopsal, jednak z kolegiality, protože ani Brunner zde nemá popisky, jednak proto, aby jste si každý jeho věci pojmenoval sám. Pro mne je například „tvar v prostoru“ obrovskou meziplanetární a vše zachycující vulvou.

Norbert Brunner, narozený v roce 1969 v Hohenems v Rakousku, už u Míly Navrátila také vystavoval. V roce 1998 se jeho výstava v galerii Litera jmenovala „Now“. Po studiích na vysoké škole ve Vídni v mistrovské třídě profesora Bertoniho, začíná samostatně vystavovat v roce 1992. Samostatně, nebo jako účastník skupinových výstav navštěvuje Německo, Estonsko, USA, Japonsko, Švýcarsko, Austrálii, Španělsko, Brazílii a Čínu.
Dnes zde máme možnost vidět jeho umělohmotné „nákupní tašky“ z řady „Bag objects“. Brunner s tímto nápadem přišel asi před pěti lety, tedy s realizací nápadu, myšlenka na něco podobného byla v jeho hlavě již podstatně déle. Stačí si jen sednout třeba před kavárnu,nebo se opřít o stěnu domu a pozorovat ulici, jak po ní donekonečna pobíhají lidé,vstupují do obchodů, krámků, vybírají, nakupují, ukládají vybrané zboží do tašek, vzájemně se míjí, tašky dávají do aut, s jinými zase vstupují do jiných obchodů atd., nekonečný koloběh vybírání, nakupování a přenášení vybraného, či nakoupeného. Nákupní ulice, třídy se svými obchody jsou pro Brunnera sítí prodejních galerií naší doby. Všichni jsme to zažili a denně zažíváme. Náhodné a rychle nakupující, stejně jako na nákup pečlivě připravené celé rodiny, kdy je každý detail obřadu nakupování takřka předem naplánován. Od obchodu k obchodu, od regálu k regálu. Nakupování, nebo prostě jen navštěvování obchodů, těchto lidových galerií, je celosvětový fenomén. Nakupujeme opravdu všichni, jen ta míra nadšení, u někoho i rozkoše, je hodně rozdílná. To, co je pro někoho existenční nutností, je pro druhého masochistickým prožitkem, často hraničícím až se sadismem. Jako na nejčistší a nejcharakterističtější odmocninu všech pocitů, smyslů a objektů ze šílenství zvaného nakupování, se autor zaměřil a zaměřuje na jednoho společného jmenovatele, který je v těchto „nových galeriích“ stále a stále prezentován a to po celém světě-na nákupní tašku!
Samozřejmě v případě Norberta Brunnera je tento symbol povýšen na výtvarné dílo, ale nedá mi, abych nezavzpomínal na doby, kdy u nás chodil s igelitkou skoro každý a ještě i dnes jí máme skoro každý z nás alespoň složenou v tašce pracovní, vždy připravenou ji použít. Já taky.
První provedení jsou z papíru, doplněné umělohmotnou kapsou. První sérii dokončuje autor noc před výstavou. Přes okénko, které je prostředníkem mezi nakupujícím a okolím, ale také charakteristikou nositele, vidíme z počátku fotografie, obličeje, celé postavy, zvířata, značky, různé zkratky, sdělení, piktogramy, písmo. V roce 2000 v rámci pouličních projektů „Bag objects“ v Japonsku a 2001 „VIP Bags“ v Austrálii zastavuje a oslovuje neznámé kolemjdoucí a fotografuje je se svými taškami.
Tady v Tomášské visí 15 již celoplastikových „nákupních tašek“, kde v nafukovacích a zde nafouknutých kapsách můžeme číst prostorové sdělení, holou větu, vytvořenou jen ze stejných bodů. Personifikace do 15-ti různých zvířat, od krysy až po tygra. Krásná představa vyjít si do obchodu s taškou, kde se hlásím ke svému symbolu, identifikuji se s ním a jednoznačně se tím charakterizuji. Nádhera, když se mezi regály potká kočka a pes, nebo prase a lev.
Zcela určující je pak bod. Sám Brunner říká, že považuje bod za nejmenší společný, pevný a neměnný jmenovatel. Vše viděné sestává ze stejných bodů nad sebou, vedle sebe, za sebou. Dohromady pak, z určité vzdálenosti a pod tím správným úhlem pohledu uvidíme zřetelně zobrazeno autorovo sdělení. Oproštěno od všech vnějších složitých a barevných přípon zůstává základem to nejjednodušší možné sdělení, snaha o překonání všech jazykových, etno a jiných bariér. Při pohledu na objekt a při snaze ho správně uchopit- pohledem, úkrokem do stran, nabouráváním se do samotného vnitřního prostoru kapsy, snahou vidět to, co má být viděno, v těchto snahách stojíme před Brunnerovými objekty-taškami všichni stejně, alespoň na malý okamžik vtaženi do autorovy hry o stejném pohledu na věc.
Hledal jsem nějakou spojitost mezi Komárkem a Brunnerem. Ale jen chvíli, je to nesmysl, spojuje je pouze posedlost poctivým, zcela originálním dílem. Moc se mi líbí věta Ivana Komárka pro časopis Reflex, cituji: „Když skutečný umělec tvoří naplno a upřímně, ať dělá co dělá, ať dělá čím dělá, nebo na čem dělá, tvoří umění.“


Martin Horák

úvodní text



Praha,13. 12. 2005
HOME