INFO KONTAKT PŘEHLED VÝSTAV AKTUÁLNÍ VÝSTAVA AKTUÁLNÍ NABÍDKA KNIHY UMĚLCI GALERIE LITERA

Přehled výstav galerie Navrátil 2014

201820172016201520132012201120102008200720062005200420032002200120001999

Zdeněk Beran - Rodné hnízdo (po letech)

7. 3. 2014 - 28. 3. 2014

Z d e n ě k B E R A N - „ R o d n é h n í z d o ( po letech)“ ----------------------------------------------------------------------------- Dobrý večer! Devátá samostatná výstava Zdeňka Berana u Míly Navrátila. Výstava, nazvaná „Rodné hnízdo“, navazující na právě probíhající Beranovo malířské zastavení v trutnovské galerii Uffo. Tam, s odkazem na dobu vzniku vystavených obrazů s dodatkem „před lety“, zde ve Vítkovce pak tedy „po letech“. Z rodného hnízda v Dolní Dobrouči vyletěl Beran hodně mlád, když se s rodiči těsně po válce odstěhoval do Ústí nad Orlicí. Nadále se ale často do Dobrouče vracel k prarodičům matky i otce. V žádném případě není sentimentální, ale právě divoké, bezstarostné a pestrobarevné dětství na venkově ho naplňuje asi nejsilnějšími vzpomínkami, které umí dodnes přesně interpretovat. Mnohem lépe a vděčněji, než pozdější období s rodiči, před definitivním osvobozením, tedy odchodem do Prahy. Chlapecké bitky, práce na poli, milované jízdy s dědou na koňském povozu, utajované válečné zabíjačky u dědy řezníka, šplhání po okolních kopcích, odkud také v pětačtyřicátém pozoroval příchod ruských vojáků na koních, dle vlastní vzpomínky většinou i za jízdy pospávajících. Zimní lyžovačky, letní koupání, babiččino vyprávění, dědova jednoduchost a přísnost, atd.. Všechny tyto veskrze pozitivní vzpomínky mu pomáhají i po sedmdesáti letech, nebo právě proto, pojmenovat důvody znát se ke svému rodnému hnízdu. A na dálku, ve fantazii, se prostřednictvím svých některých obrazů do tohoto místa neustále vracet. Zcela podvědomě a neplánovaně. Tyto souvislosti, možné i vytvořené, si poprvé silně uvědomil při malování některých z prvních obrazů, zde vystavených. Barevné cesty, křižovatky, místa střetů a naznačených směrů. Množina emocí, pocitů, radosti i bolesti, urputná snaha se malířsky vyjádřit, přenést na plátno co nejvěrohodněji celou onu míchanici rozporů, protikladů, pochybností více než jistot, pesimismu více než optimismu, zmaru více než naděje. Platí to tak dohromady, jen obraz od obrazu to někde poleví a někde pak naopak zesílí. Beran však maluje pořád stejně, jako před čtyřiceti lety věří principům a způsobům svého malířského sdělení, kdy obsah je, nebo by měl být stále stejný, jen forma je někdy odlišná. Některé obrazy jsou až překvapivě mírné, klidné, barvami i vrstvou nekonfrontační, jiné naopak agresivní, až nestravitelné, barevně i materiálově vrstvené, více a více nanášené. A právě tyto různé nakupeniny barevných nánosů a různých přírodnin navodily autorovi ony asociace o živočišných hnízdech, kterých bylo vždy dost a dost i na jeho dřívějších obrazech struktur, stejně jako obrazech lidských torz a fragmentů. Navíc se tyto obrazy, nové obrazy, staly pro Berana jakýmsi atlasem, sborníkem nejen jeho pokusů o zachycení stavu mysli, ale i souborem map krajin a jejich důležitých míst. On sám to tak cítí, i když je tedy hodně těžké představovat zde Zdeňka Berana jako krajináře. Ono zachycení stavu mysli pak přímo-úměrně souvisí se stavem těla, což je v posledních dvou letech záležitost značně limitující. Ze zdravotních důvodů již nestoupá do svého ateliéru pod střechou a nepřistupuje k nadměrným formátům, jak by si stále tak rád přál. Všechny tyto obrazy vznikly v malém ateliéru jeho bytu. Toto omezení má ale i své nesporné výhody, neboť se teď na obraz může vrhnout opravdu kdykoliv, což také často dělává. V nočních, nebo i hodně ranních hodinách bojuje svůj těžký, vyčerpávající a většinou i marný boj. A ačkoliv byl přes dvacet let vedoucím ateliéru akademické malby, zde v neakademickém ustrojení stojí před neakademickou malbou. Možná ale právě tomu navzdory?! Namaloval a nakreslil mnoho vynikajících, až hyperrealistických obrazů a kreseb, po malbách tajemných zákoutí lidského těla se mu i stýská, ale srdcem i hlavou, tedy bytostně, je Beran expresionista, možná i abstraktní expresionista. Domnívám se, že dnes více, než kdy jindy! Na této výstavě je 24 zcela nových Beranových obrazů z roku minulého a letošního, samostatně ještě nevystavených. Snažili jsme se je pověsit tak, aby si navzájem moc nepřekážely, nepřebíjely se, ale aby si naopak i navzájem pomohly, což bylo někde skoro předem dané a tedy jednodušší, někde to ale zase skřípalo a pokusů jsme měli a využili tedy více. Mimo koncepci, tedy jestli vůbec se dá zde mluvit o nějaké koncepci, jsou tři obrazy, ohraničující vstup do samotné výstavy. Vlevo od vstupu žlutý exkurs skoro až do sklářského ateliéru, barevné odstíny a lesky zbytků duhových kuliček. Vpravo červeno-modro-hnědá pouťová exploze, dodatečně umravněná a zklidněná žlutým gestem. Vedle pak jen zdánlivě kontrolovaná směsice barevných emocí, černá deprese a odevzdanost bombardovaná bílo-žluto-červenou radostí. Akční, ale poklidná atmosféra. Beran do svých obrazů často ještě po čase vstupuje, nebo se k nim vrací, právě tento obraz domalovával den před instalací. Osmnáct obrazů ve dvou formátech doplňuje šest menších přemaleb fotografií na deskách. Stará dobrá Beranova bitva iluze a skutečnosti. Zde ale nedává fotografii přemalba žádnou šanci, barevné ataky jsou skoro decimující. Dramatická barevnost ale paradoxně fotografické zbytky zvýrazní. Zdeněk Beran je malíř. Bez dalších přídavných jmen a zbytečných slov. Není ale malířem příběhů, jen malířem pocitů, nálad, lidských chmur a slabostí. To „jen“ v uvozovkách. Celá jeho životní výtvarná anabáze je ale velkým příběhem o konzistentní tvorbě, bez odboček a úliteb. Příběhem o souladu života a tvorby se všemi důsledky, úspěchy i neúspěchy. Tu zatím úplně poslední část tohoto příběhu můžete teď zde na výstavě vidět. Vcelku i jednotlivě, v každém obraze zvlášť, opravdu Rodné hnízdo (po letech). Na pozvánce jste již zaznamenali připomenutí autorových 77-tých narozenin, které připadají právě na dnešek, takže bych chtěl za sebe a doufam, že i za vás popřát oslavenci vše jen nej, hlavně hodně zdraví a ať je mu tato výstava také vlastnoručně upečeným barevným dortem! Děkuji za pozornost! M. Horák Praha, 7.3.2014
HOME