INFO KONTAKT PŘEHLED VÝSTAV AKTUÁLNÍ VÝSTAVA AKTUÁLNÍ NABÍDKA KNIHY UMĚLCI GALERIE LITERA

Dana Puchnarová - Šedesát let výtvarné práce

5.11. - 14.12.2018

Dozrává-li dílo, dospívá-li k plnosti a úplnosti, vzniká možnost uvažovat o něm jako o celku. Až dosud bylo možno sledovat jeho jednotlivé stránky, a vztahy „ven“, nyní je můžeme pojmout v celku a podívat se dovnitř. Protože teprve v dozrávání a v celkovém pohledu se tvorba osamostatní natolik, že odhodí navěšené vztahy a nálepky, které nabrala během svého vývoje. A k tomu napomáhají i autorské výstavy, s více či méně retrospektivním zaměřením. Stojíme teď ve výstavních prostorách galerie a jsme obklopeni tvorbou akademické malířky Dany Puchnarové. Podoba těchto obrazů, kreseb, grafik a objektů je věcná i mediální, srozumitelná i nesmyslná, názorná i racionální a lze jimi, těmito artefakty, vyjádřit prakticky všechno, neboť zde není překážek a hranic mezi skutečným a neskutečným, vážným a komickým, starým a novým. S vědomím tohoto univerzálního významu tvoří Dana Puchnarová stylem, v němž se jí zalíbilo a jemuž se věnuje zcela profesionálně. To myslím s naprostou vážností, protože existuje mnoho profesionálů, jejichž charakteristikou je výrazný amatérizmus. A není to jen ve výtvarném umění.

Tvorba Dany Puchnarové, která je tu ve stručném, ale o to pečlivěji připravovaném výběru prezentována, jí představuje jako umělce širokého záběru a různorodých postupů. Její cesta dovnitř, k sobě, osobní kladení existenciální otázky má své předchůdce v dějinách českého umění. Za všechny bych tu mohl jmenovat například Josefa Váchala, Jana Zrzavého, ze současných třeba Václava Boštíka, Karla Malicha nebo Zdeňka Berana. Ve formální rozrůzněnosti Puchnarové tvorby, jakoby bezčasé, proudící v jediném bodě, se stále rodí napjaté hledání nového, posun autorčiny pozice. Nestará se o vnější souvislosti, o časové vnější podoby. Jejím zájmem je vnitřní integrita díla a z ní pevně vyrůstající síla odpovědi.

Ryze formálně by se mohl zdát její projev proměnlivý. Jako by formové proměny nenavazovaly a neplynuly jedna z druhé, často podivuhodně běží vedle sebe. Troufám si tu ale říci, že si je Dana Puchnarová nevolí, to ony si spíše vyvolují ji. Je to proto, že je krajně osobní, její tvorba, její výraz jsou součástí její tělesnosti, částí jí samotné. Každý okamžik, každé psychické hnutí, každý projev ducha si volí svou nenahraditelnou formu viditelnosti. Autorka nás tak mimo jiné upozorňuje na omyl novověkého dualismu, na novodobé rozpolcení těla a ducha. Člověk je však jednota, úplnost. Ostatně, vyřkne-li jeden z pramenů našeho vnímání světa, starozákonní hebrejská tradice, člověk, říká zároveň duše, vyřkne-li duše, říká zároveň člověk. Celé dílo Dany Puchnarové staví před diváka řadu otázek. Tyto exponáty sice neprovokují, ale jitří, vstupují do člověka jako vklad sebehledání každého z nás. Autorka nám „ukazuje“ svět jako universum, které inklinuje k velké proměně, jež se má odehrát uvnitř člověka. Jak se však bude odehrávat na vertikále hierarchie hodnot, na svislici s vrcholem jemného intelektu, není už v rukou umělcových. Symbolická narace nebývala hodnocena kladně z hlediska zájmů fundamentalistického výtvarného modernismu. Dnešní umění se však opět obrací postupně k otázce smyslu tvorby pro člověka, k péči o jeho duši a dovede k tomu účinně probouzet zdroje své senzibility. To je i případ Dany Puchnarové.

Doporučoval bych každému návštěvníkovi této výstavy, aby při její prohlídce nespěchal, aby se zastavil v tom věčném každodenním shonu. Díváme-li se na tyto artefakty, nemůžeme nevidět, že ony subjektivní proměny každodenního jsoucna jsou mnohem významnější, než se zdá při letmém pohledu. Netvrdím, že vystavené exponáty musí nutně na každého působit způsobem, který jsem se snažil popsat, a troufám si říci, že ani Dana Puchnarová nemá velikášské ambice všechny potencionální diváky „dostrkat“ k jedinému výkladu a vnímání svých artefaktů. Jsem si však jistý jednou věcí. Že chce skrze cestu pokorného vnímání svých obrazů a kreseb každému z nás ukázat ztišenou cestu pro pochopení řádu a smyslu našeho vlastního bytí.

Lucio Fontana ve svém Bílém manifestu napsal: U primitivních lidí byl vším pocit. Pocit z neznámé přírody, hudební pocity, pocity rytmu. Naším záměrem je rozvinout tuto původní činnost člověka. A to Dana Puchnarová vlastně celý život dělá.

 

Vlastimil Tetiva při zahájí výstavy

 

1122.jpg
1123.jpg
1124.jpg
1125.jpg
HOME